Moji učitelé

Rád bych poděkoval všem svým učitelům. Patří sem jak ti s vysokými technickými stupni, ale též děti, studenti, účastníci seminářů, různých přednášek, besed a setkání.  Je dobré, když získáte kvalitního učitele a je samozřejmostí jít v jeho stopách.  Na druhé straně je třeba si uvědomit, že každý učitel vám ukazuje jeden směr cesty, jeden způsob výuky - ten jeho vlastní.

Některý vás učí zejména pohyby, zatímco jiný rozšiřuje i váš všeobecný obzor. Jedno bez druhého je jen částí poznání. Orientujete-li se jediným směrem, může vám mnohé zůstat utajeno.
Jsem rád, že jsem mohl čerpat z mnoha zdrojů. Nejtěžší ovšem vždy bylo, zvolit tu správnou cestu a vydržet po ní jít. Podaří-li se Vám to, zůstáváte sami sebou.  Z celé dlouhé řady těch, kteří mě v životě inspirovali a posouvali dál zde mohu zmínit pouze některé.

Töru Giga - můj první učitel kendó
Po mnoho let jsem si neuvědomoval, že právě tento muž je mým nejen prvním, ale zároveň největším učitelem. Na počátku jsem se zabýval převážně vnější stránkou japonského šermu, hltal pohyby, způsoby výuky, kulturní odlišnost, abych je mohl předávat dál.

To nejdůležitější, hodnoty každodenního života, které mi až do své smrti (2002) Töru Giga ukazoval, jsem nevnímal, nebo je považoval za samozřejmé. Nikdy jsme spolu nezkřížili meče, avšak bez jeho pomoci v roce 1986 by se můj život ubíral zcela jinou Cestou.

Policisté
Mám na mysli japonské policisty, se kterými jsem měl nezřídka možnost cvičit.
Dali mi možnost dotknout se dna mých fyzických a poznat hranice mých psychických sil a co obnáší mentální trénink.
Setkání s jejich pojetím kendó byla ukázka silné vůle, odhodlání, houževnatosti, odříkání, koncentrace i hrdosti. To, co z nich vyzařovalo na turnajích, nelze nazvat jinak, než absolutní sebedůvěrou a jistotou ve vítězství.

Willem a Elizabeth Bekink
Willem se do posledních dnů svého života věnoval bojovým uměním, jeho žena Elizabeth se dodnes věnuje golfu. Jejich soužití na mne vždy působilo jako dokonalá harmonie. Jejich příklad pro mne spočíval v životní moudrosti, otevřenosti, vnitřním klidu a pozitivní energie z nich vyzařující.

Děti
Zprvu jsem nevěděl, čím mne může cvičení s dětmi obohatit. Co mi mohou dát?
Když jsem s nimi v Japonsku cvičil, pochopil jsem. Byla to jejich přirozenost, bezprostřednost jednání neovlivněná stereotypy, návyky a předsudky, která přináší věk. Byla to hravost i dravost. Bylo to neulpívání a chuť tvořit. V jejich jednání byla vesměs pozitiva.

Henry Smalls
Je učitelem, který mi ukázal zcela jinou dimenzi oblasti bojových umění. Je tím „druhem“ učitele, který svým životním příběhem demonstruje, že člověk je schopen vyhrát jakýkoli „boj.“ Zejména ten, který vede sám se sebou. Rovněž mi ukázal (díky své postavě), jak relativní a pomíjivé je vše, na čem ulpíváme ve vnější formě. Jeho nezměrná pozitivní energie je důkazem, že každý z nás je schopen dokázat vše, vytrvá-li a dokáže-li jít za svým cílem.

Největším učitelem však byl a je život sám.